..Devil..

Leah – nedávná minulost

Je to už dva roky, co se z Belly stal upír, Jacob se trhl od smečky následován Sethem a mnou. No a v neposlední řadě Jacob a otisk do malé Nessi a skoro boj s Volturiovými o životy rodiny Cullenů a nás měničů.

Jacob si naštěstí potom všechno se Samem vyříkal a já se Sethem jsme se mohli vrátit do La Push a ke smečce. Vítali nás s otevřenou náručí.

Nejhorší zjištění pro mě ale bylo, když jsem se přeměnila a opět slyšela myšlenky celé smečky.

Všichni kluci se otiskli, jejich myšlenky točící se kolem objektů jejich otištění byly šílené. Nemohla jsem to vydržet a musela se chtě nechtě přeměnit zpět do lidské podoby. Ale to jsem netušila, co mě čeká doma.

Vletěla jsem do kuchyně jako tornádo a můj cíl byla lednice. Díky přeměně strašně jím, ale výhodou je zase to, že nepřiberu ani deko, takže jsem to už hodila za hlavu a neřeším to, čím se cpu. Zavřela jsem lednici a s ukořistěným párkem v ruce zvedla pohled. Ve dveřích kuchyně byl o futra opřený můj mladší a věčně vysmátý bratr, který rozhodně nevypadal na osmnáct let, ale tak na dvacet pět. Podezřele jsem si ho měřila pohledem, když jsem šla směrem ke stolu a kecla sebou na židli, přišel mi nějaký jiný. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak zářil jako sluníčko, pozitivní nálada z něj přímo vyzařovala.

„Nechceš si to alespoň hodit do mikrovlnky?“ zeptal se mě pobaveně.

„Ne. Mam chuť na studený,“ odsekla jsem mu a vyplázla na něj jazyk.

Jenom pokrčil rameny a sedl si naproti mně ke stolu.

„Leah, musíme si promluvit,“ řekl vážným tónem, který u něj neznám.

„Co se to sakra s mým věčně vysmátým bratrem stalo?“ ptala jsem se sama sebe.

„Co se děje, Sethe?“ zeptala jsem se ho s teď už vážnou tváří i já a odložila párek, který jsem doteď s chutí soukala do sebe.

„Já… víš, že bych ti nikdy neublížil a už vůbec nechtěl, abys byla smutná nebo cokoliv jiného… vždycky jsem chtěl a vždycky budu chtít pro tebe jen to nejlepší…“ nadechl se k pokračování svého proslovu, ale nemohl najít ta správná slova pro pokračování.

„Sethe, co se sakra děje? Víš, že mě tímhle obcházením strašně děsíš?“

„Já… nechci tě děsit, ale bojím se toho, jak budeš reagovat,“ jeho hlas zněl strašně.

„Tak už to vyklop,“ nabádala jsem ho a přitom na něj upřeně hleděla. Nevydržel můj pohled a sklopil oči ke stolu. Byla jsem jak na jehlách.

,Co se může dít, tak zásadního, když to z něj leze jako  z chlupatý deky,´ hudrovala jsem v myšlenkách.

„Leo já se ofifkl,“ vyjelo z něj takovou rychlostí, že jsem mu nerozuměla.

„Sethe, já ti vůbec nerozuměla. Můžeš mi to zopakovat, ale tentokrát pomaleji a srozumitelně?“

„Že jsem se OTISKL!“ vystřelilo z něj a já jenom zahlídla jeho záda ve dveřích kuchyně.

Tupě a s otevřenou pusou dokořán, jsem zírala na kuchyňské dveře, kde před chvílí zmizel můj bratr. Můj mozek pořád zpracovával novinu o otisku mého mladšího brášky a do očí se mi začaly pomalu hrnout slzy. Nakonec jsem se vzpamatovala, zatřepala jsem hlavou, několikrát silně zamrkala a slzy přetekly. Zvedla jsem se od stolu, nechala párek párkem a vystřelila do svého pokoje. Po cestě jsem na schodech potkala mamku.

„Leo, co se děje? Proč brečíš?“ ptala se sklíčeně.

Jenom jsem zavrtěla hlavou, že se nic neděje, ale poznala jsem, že mi to nezbaštila. Pokračovala jsem dál do svého pokoje, kde jsem sebou praštila na postel a dala průchod slzám a vzlykům. OPĚT.

Nejspíš jsem musela usnout, protože mě vzbudil rozhovor z chodby.

„Same, já nevím, jestli je to dobrý nápad. Podle všeho usnula,“ říkala mamka.

„Sue, ale já s ní potřebuju nutně mluvit. Nedokážu si představit, co prožívá, když jsou kolem ní všichni šťastní, ale Seth je na tom taky dost špatně,“ vysvětloval mamce Sam.

,Seth? Co se sakra děje se Sethem?´ můj mozek začal opět pracovat na plné obrátky.

„Já nespím,“ zavolala jsem a rozhovor na chodbě utichl.

„Leah, můžu dál?“ ptal se Sam za dveřmi.

„Jo.“

„Leah, chci si s tebou promluvit,“ začal, sotva strčil hlavu do dveří.

„Sedni si.“ Plácla jsem rukou na postel a sama se posadila, „asi vím, o čem chceš mluvit.“

„Leah já… nevím, jak se těďka cítíš a ani si to nedokážu představit, ale před chvílí jsem mluvil se Sethem a je celý špatný,“ mluvil velmi pomalu.

„Takže už víš, že se otiskl a řekl mi to,“ konstatovala jsem a Sam jenom přikývl hlavou v souhlasu, „a řekl ti taky to, že než jsem mu stačila cokoli říct, vypařil se jako pára nad hrncem? Same, já to chápu, už jsem dost stará na to, abych vás pochopila. Vždyť se už ani na tebe a Emily nezlobím a dokonce jsem se za své chování omluvila, ale pochop, je toho na mě moc. Ze všech stran se mi hroutí svět,“ začala jsem mu pomalu vylévat své zlomené srdce. Sam seděl na posteli a pozorně mě poslouchal, pro tuto chvíli se stal mojí vrbou.

„Začalo to všechno mojí přeměnou a zjištěním, že díky tomu nebudu mít nejspíš děti, protože, kdo by se otiskl se vlčice?

Tohle byla moje teorie a postupně, jak se začali kluci jeden po druhém otiskovat, a nakonec jsem zbyla jenom já a Seth.

„Nevydržela jsem vaše myšlenky, které se zaobíraly pouze osobou vašeho otisku, a musela jsem se přeměnit zpět.

Doma na mě čekal Seth a postupně ze sebe vymáčkl, že se otiskl a vypařil se.

Já… nemám, to nikomu za zlé vím, že s tím nic nenaděláte. Cítím ve vašich myšlenkách jak silné pouto otisku je, ale jsem jediná dívka, co se přeměnila a jediná, co nemá svůj otisk.

Dokonce i štěňata, co se přeměnila až dlouho po mně, našla svůj otisk a já? Nic.

Pochop, není pro mě jednoduché smířit se s tím, že možná pro mě ani nikde není žádná bytost, která by se stala středem mého vesmíru,“ ukončila jsem svůj proslov a cítila, jak mě pálí oči.

„Leah, nesmíš to vzdávat hned na začátku. Já a smečka se ti pokusíme tu bolest ulehčit. Domluvil jsem se s klukama, že jakmile budeš ve své vlčí podobě, budou co nejméně myslet na své protějšky,“ snažil se mě povzbudit.

„Děkuju, Same,“ poděkovala jsem strašně nakřáplým hlasem, „můžu tě o něco požádat, než odejdeš?“

„Co to bude?“

„Řekni Sethovi, ať neblbne, vrátí se domů a ať kouká sebou přivést tu slečnu. Jsem na ni totiž děsně zvědavá,“ usmála jsem se na něj. Sam mi úsměv opětoval.

„Vyřídím,“ řekl a zmizel v chodbě.

Ještě jsem zaslechla, jak se loučí s mamkou, která mu děkovala a zavření vchodových dveří.

Seth přišel dvě hodinky po tom, co Sam odešel, a tvářil se jako boží umučení. Nakoukl do obýváku, kde jsem seděla s mamkou, zamručel nějaký pozdrav a už byly slyšet kroky nahoru po schodech.

„Sethe!“ křikla jsem za ním. Místo odpovědi jenom zavřel dveře od pokoje.

„Jdu za ním,“ řekla jsem mamce.

Vyběhla jsem schody a před Sethovým pokojem se zastavila s rukou připravenou k zaklepání. Zaťukala jsem, ale zevnitř se nikdo neozval.

„Můžu dál? Chci ti něco říct,“ naléhala jsem sklíčeně.

„Leo, já se o tom nechci bavit,“ řekl zmučeně.

„Tak to máš smůlu, protože já jo,“ s těmi slovy jsem vešla do pokoje.

Seth seděl na posteli, ruce opřené o kolena a hlavu v dlaních. Byl to šílený pohled a já si vždycky myslela, že otištěný měnič je šťastný. Všichni kluci štěstím přetékali a nemohli bez své druhé polovičky vydržet ani minutu, ale u Setha to bylo jiné. On se trápil.

Moc dobře jsem si uvědomovala proč to tak je. Chtěl štěstí pro mě a no sebe nemyslel. Byl mi velkou oporou, když Sam odešel a sliboval mi, že se postará o to, abych už nikdy nezažila to, co po rozchodu se Samem.

Pomalu jsem došla k posteli a sedla si vedle něj. Nereagoval, tak jsem ho chytla za bradu a přitáhla si jeho obličej. Měl zavřené oči, nechtěl se na mě podívat.

„Sethe, podívej se na mě,“ vydechla jsem. Otevřel oči a zadíval se do těch mých. Nevím, co v nich viděl, ale já v těch jeho viděla lásku, štěstí, smutek a radost. Tolik odlišných pocitů pro jedno malé štěně. Usmála jsem se a on mi úsměv vrátil.

„Vidíš? Nejsem na tom špatně.“

„Leo… já to nechtěl. Chtěl jsem, aby ses první otiskla ty, ale najednou jsem na chodbě zahlédl ty pronikavě modré oči a bylo to v háji,“ začal sklíčeně.

„Tomuhle neporučíš.“

„Já vím, ale nedokážu být šťastný, když vím, jak ty tím trpíš. Vím, jak trpíš, jak tě to bolí, když slyšíš myšlenky kluků.“

„Jsem šťastná, když je šťastný můj malý bráška. Sethe, poddej se tomu otisku, užívej to, co ti bylo dáno,“ usmívala jsem se na něj, byla jsem šťastná, že našel někoho, kdo ho bude milovat a on ji.

„Pověz mi o ní něco,“ vyzvala jsem ho a v jeho očích začaly běhat jiskřičky štěstí a nehynoucí lásky. Takového Setha já znám a chci, aby takový byl i nadále.

„Jmenuje se Maya, není tady odtud, je z druhého konce států. Přistěhovala se k Blackům a chodí se mnou do třídy. Billy je její jediný žijící příbuzný, za kterým ji poslal její bratr Johnny. Rodiče jim před rokem zemřeli a Johnny to přestal zvládat. Zavolal Billymu a domluvil se s ním,“ začal vyprávět její příběh.

„Proč myslíš, že to přestal zvládat?“ Moje zvědavost se zase projevila.

„Na to jsem se May ptal, ale neví. Víš, mám takovou teorii,“ řekl tajemně, „podle mě je měnič, ale nemohl to Maye říct a tudíž to přestal zvládat. Billy je jeden ze starších a proto mu mohl svěřit a on mu nabídl pomoc, ale je to jenom teorie.“

„Hmm… asi máš možná pravdu. Takže další vlk a jeho otisk,“ povzdechla jsem si.

„No nevím, jestli je vlk, ale otisk nemá. Maya říkala, že je sám. Má přijet za dva měsíce, až se postará o prodej domu a vyřídí veškeré papíry,“ dodal a v očích mu nebezpečně jiskřilo.

,Co zase vymyslel,´ zhrozila jsem se v duchu.

Pocuchala jsem mu jeho ježka, zvedla se a ve dveřích se ještě otočila.

„Dobrou… a Sethe, koukej ji zítra přivést ukázat,“ mrkla jsem lišácky na něj. Seth se jenom uchechtl a svalil se do postele. Zvřela jsem za sebou dveře jeho pokoje a vydala se do sprchy. Byla jsem šťastná, že se vše vysvětlilo a vrátilo do starých kolejí.

Druhý den Seth po škole přivedl Mayu domů. Je to hrozně milá a hodná dívka. Černé lokny do pasu a k tomu světle modré oči, chápu, proč se do ní bráška otiskl. Je pro něj ta pravá.

Maya u nás zůstala na oběd a mamka si ji zamilovala. Seth musel po obědě na hlídku a tak jsme s Mayou zůstaly sami.

„Mayo máš už plány na zítra?“ napadl mě totiž šílený plán.

„Ne, ale myslím, že tys ho už vymyslela,“ smála se.

„Jak…“ nestačila jsem to ani doříct.

„Máš stejný výraz jako Seth, když něco vymyslí a v očích ti zajiskřilo,“ smála se pobaveně dál.

„Sakra, jsem moc čitelná,“ postěžovala jsem si.

„Tak co jsi vymyslela?“ ptala se zájmem Maya.

„Co bys řekla nakupování a mohly bychom vzít s sebou i Emily,“ navrhla jsem.

„To by šlo. Nemám tady se sebou skoro žádné oblečení, a tudíž si potřebuju něco koupit,“ řekla.

„Tak to jdeme říct Emily, znáš se s ní už?“ vstával jsem od stolu.

„Ne. Zatím jsem neměla možnost poznat nikoho ze smečky,“sdělila mi trošku smutně.

„Tak se zvedej. Jde se k Emily a jak znám kluky, budou tam pořádat její kulinářské umění,“ zasmála jsem se.

Když jsme byly na příjezdové cestě k Samovu a Emilyinu domku, rozhodla jsem se zavolat na kluky.

„Hej pánové, vedu návštěvu,“ a povzbudivě mrkla na Mayu, která zaraženě stála.

V domě to začalo rachotit a za chvilku se rozlítly dveře a ven vypadlo devět kluků s úsměvem od ucha k uchu.

„Leah, jsem tak rád, že ses ukázala,“ objímal mě Jacob.

„Jo, jasně Jakeu.“

„Kohopak nám to vede?“ ptal se Paul a se zájme si Mayu prohlížel.

„Mayo dovol, abych ti představila zbytek smečky,“ řekla jsem a máchla rukou po klucích. Kluci na mě vyvaleně koukali. Samovi to nejspíš došlo jako prvnímu a začal se usmívat. Paul po něm šlehl nevěřícný pohled a došel až k Maye.

Začuchal jako správný pejsek.

„Seth!“ pronesl s vítězným úsměvem.

„V tobě se pes fakt nezapře,“ smíchy jsem se klátila k zemi následovaná Mayou a zbytkem smečky. Chudák Paul nechápal a tak jsem mu to předvedla.

Přišla jsem k němu a začichala.

„Rachel!“ řekla jsem vítězně jako on a přitom zadržovala za všech sil smích, ale kluci za mnou řvali smíchy a já to nevydržela.

Paulovi v hlavě šrotovala kolečka na plný výkon. Najednou se jeho výraz změnil a já jako bych viděla pomyslnou žárovičku nad jeho hlavou, která zablikala a rozsvítila se.

Tohle bylo i na mě moc a přelomená v pase vejpůl řvala smíchy. Z očí mi tekly slzy a břicho mě šíleně bolelo.

Paul se uraženě otočil na patě a zapadl do domu, po dalších deseti minutách jsem ho s Mayou následovaly se zbytkem smečky v patách.

„Ahoj Emily,“ pozdravila jsem sestřenku a při tom si utírala slzy od smíchu.

„Leah!“ vykřikla Emily nadšeně a už mi vysela kolem krku.

„Emily, chci ti někoho představit,“ snažila jsem se dostat z jejích sevření. Nakonec mě pustila a svou pozornost přesunula na Mayu.

„Ahoj, jsem Emily,“ představila se.

„Moc ráda tě poznávám, Emily, jsem Maya,“ než stačila cokoli jiného dodat, rozrazily se dveře a dovnitř vtrhla velká voda v podání mého malého brášky Setha. Sotva jeho oči zaznamenaly Mayu, tak se mu na tváři objevil veliký úsměv. Rychlostí blesku se přesunul k ní a už ji objímal kolem pasu a dával tak všem najevo ke komu patří.

Emily nejdřív třeštila oči, ale jen co se podívala pozorněji, pochopila a začala se usmívat.

„Vítej do rodiny,“ řekla Maye.

„Leo, to není, ale ten důvod proč jste přišli,“ obrátila svou pozornost opět ke mně.

„Chtěli jsme se s Mayou zeptat jestli s námi nechceš jet zítra do města nakupovat.“

„Já tady sebou skoro nic nemá a potřeboval bych si koupit nějaké oblečení, přidala se ke mně Maya.

„Moc ráda pojedu. Víte, jak dlouho jsem nikde nebyla?“ jásala Emily.

Od stolu se ozvalo zmučené povzdechnutí, otočila jsem se ke stolu a viděla jak na nás Sam a Seth zmučeně hledí.

„Vy s námi nemusíte,“ řekla jsem pobaveně.

Leah – současnost

Už je to dva měsíce co se Maya přistěhovala a Sethovi změnila život k lepšímu.

Jako každý večer sedím v podobě vlka na skálách a pozoruji západ slunce za obzor moře. Dneska mam hlídku na hranicích s Jaredem, pro Cullenovi sice hranice padly, ale mi přesto hlídáme dál kvůli nebezpečí od Rumunů a Italů. Italové se sice stáhli a řekli, že nás nechají v klidu, ale kdo by jim to věřil?

Sem tam se tu ukáže nějaký samotář, který díky našemu a Cullenovic pachu změní směr a vyhne se Forks i La Push.

Hlídky s Jaredem jsou vždycky v pohodě a ráno se vracím s dobrou náladou domů.

Dneska jsem ale unavená, prokecali jsme celou noc. Probrali jsme snad všechno možné i nemožné. V garáži za domem jsem se přeměnila, vzala si za skříně šortky a tričko. Od té doby, co jsme se se Sethem začali přeměňovat, nám mamka řekla, ať si nastěhujeme starou skříň z půdy do garáže a dáme si tam pár věcí.

Oči se mi klížily a já se vydala nejistým krokem k domu. V chodbě jsem si zula boty, nakoukla do kuchyně, odkud jsem slyšela hlasy a pozdravila.

„Jaká byla hlídka?“ ptal se Seth a Maya mu seděla na klíně se zářivým úsměvem.

„Všude klid, jenom jsme s Jaredem prokecali celou noc. Jdu si lehnou,“ zazívala jsem odpověď, zavřela dveře od kuchyně a vydala se po schodech do pokoje.

Ani jsem se nesvlíkla, neměla jsem na to sílu a plácla jsem s sebou do postele. Nestačila jsem ani dopadnou do peřin a už jsem nevěděla o světě.

Probudila jsem se k večeru, došla si do sprchy a sešla do kuchyně.

„Ahoj mami, kde je Seth s Mayou?“ ptala jsem se jediné osoby v domě.

„Dneska jsou u Blecků, Seth má v noci hlídku,“ podala mi vysvětlení.

„Aha… jdu, se proběhnou,“ informovala jsem mamku.               

„Dobře,“ odpověděla mi.

V garáži jsem nechala oblečení a ve vlčí podobě běžela na své oblíbené útesy. Podle myšlenek měl dneska hlídku Seht s Paulem. Jenom mě zaregistrovali a dál se náruživě věnovali svému rozhovoru o autech. Přestala jsem si jich všímat a dál se věnovala svému cíli.

Přede mnou se objevilo křoví, za kterým se nachází skály s výhledem na moře.

Když jsem prošla křovím, vítr ke mně zavál neznámou vůni. Zamrzla jsem uprostřed pohybu a podívala se směrem odkud vůně přicházela. Na skále seděl šedivý rys.

,Rys? Já mam asi halušky, co tady dělá rys?´divila jsem se.

Z myšlenek kluků bylo poznat, že jsou připraveni mi přijít na pomoc.

,Klid, nic se neděje,´ ubezpečila jsem je.

Začali se dál věnovat rozhovoru, ale stále sledovali každý můj pohyb.

Vítr se obrátil a rys nasál moji vůni, zkoprněl a začal se pomalu otáčet. Stála jsem jako přikovaná a jenom na něj hleděla. Začal si mě prohlížet očima tmavě modrýma jako to nejhlubší moře.

Najednou odběhl do křoví a za chvilku z něj vyšel vysoký opálený kluk se stříbrnými nakrátko střiženými vlasy. Ne tohle nebyl kluk, ale muž.

„Ahoj, tebe jsem ještě neviděl,“ řekl mi tím nejkrásnějším hlasem, co jsem kdy slyšela.

Nebyla jsem ničeho schopná, kecla jsem svým vlčím zadkem na zem a zírala do těch hlubokých očí.

,Hej, Leo!´ zařval na mě Seth.

,Co?´

,Tumáš,´ pokládal přede mě svou košili, co měl v tlamě.

,Na co?´ ptala jsem se ho nechápavě.

,Na co asi. Koukej se přeměnit,´ řekl a potutelně se usmíval.

Popadla jsem košili a zapadla do křoví, kde jsem se přeměnila. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla sen. Zrovna zapadalo slunce a on ho sledoval.

„Ahoj,“ hlesla jsem potichu, abych upoutal jeho pozornost a nenarušila tak tu přírodní krásu západu slunce.

Pomalu jako předtím se otočil. Klopila jsem zrak do země, ale po chvilce přemlouvání a sbírání odvahy jsem ho zvedla.

Střetla jsem se s jeho pohledem a on stejně jako já, zalapal po dechu.

Bylo to, jako by najednou nic neexistovalo, jenom on a ty jeho oči, ve kterých jsem se začala topit. Jakoby nějaký neviditelný provaz, co mě k němu přitahoval a už se nikdy neodpojil, ale odpojoval se od všeho ostatního.

Všechny dosavadní problémy mi přišly naprosto zbytečné, teď byl jen on a nikdo jiný, podvědomě jsem věděla, že pokud bude on nablízku, všechno zvládnu.

Pod návalem nových a dosud nepoznaných pocitů, neuvěřitelnou úlevou od dosavadních problémů se mi podlomila kolena. Začala jsem klesat k zemi, ale než jsem dopadla na tvrdou hnědou hlínu pod sebou, chytily mě něčí ruce. Zvedla jsem hlavu a viděla ty nádherné oči.

„Johnny,“ řekl tím nádherným hlasem.

„Leah,“ odpověděla jsem mu a on se na mě nádherně usmál.

KONEC???       možná…