..Devil..

Stál jsem se svým otcem a jeho bratry před dveřmi do sálu. Hudba v sále se změnila a dveře otevřely, vcházely jsme po červeném koberci, který vedl až k trůnům. Postavil jsem se vedle otcova trůnu. Aro se na všechny přítomné usmíval. Bože, jak já tenhle samolibý úsměv nesnáším.

,Anthony, bež někoho vyzvat k tanci. Nemusíš tady přeci celý večer jen tak stát.´ poslal mi myšlenku můj otec. Jen jsem si povzdechl a šel se po někom podívat.

V jednom rohu jsem zahlédl Carlislea. Pozdravil jsem ho jemným náznakem hlavy a on mi odpověděl. Chtěl jsem pokračovat dál, když mi z ničeho nic zatarasila cestu nějaká upírka. Zvedl jsem hlavu a zůstal na ni vytřeštěně hledět. Blondýnka s dlouhýma nohama, na sobě měla temně rudé šaty, které byly na jejím těle velice upnuté. No spíše vypadaly jako druhá kůže. Hodila po mě velice svůdný pohled a zamrkala dlouhými řasami. Takovému pohledu musela už podlehnout spousta mužů, ale já rozhodně mezi ně patřit nebudu. Je sice velice pěkná a přitažlivá, ale něco jí chybí. Neumím to popsat, ale není to, co hledám a vlastně já už ani hledat nemohu. Při téhle vzpomínce jsem se znechuceně v hlavě zašklebil. Nahodil jsem co nejhezčí úsměv.

„Smím prosit?“ zatetelila se štěstím a vložila svou ruku do mé.

„Jistě. Velice ráda.“ ,Bože. Je k sežrání. Snad je volný. Být takovou královnou Voltery, to by se mi velice líbilo. Takových možností co bych měla.´ No to si snad dělá srandu. Oplzlé myšlenky vážně nemusím, jeden tanec a s touhle končím.

Po písni jsem jí poděkoval za tanec a mizel co nejdál od ní. Tohle stvoření mi byl čert dlužen, doufám, že se s ní už nikdy neuvidím. Ale moje očekávání mi hnedka vyvrátil Carlisle.

„Vidím, že si se už seznámil s Denaliovými. Jsou něco jako naše rodina, jezdíme se často navštěvovat.“ zaúpěl jsem bolestí.

„Na to si zvykneš, Tanya uhání každého nového chlapa, ale nevím jak bude reagovat na to, až zjistí, že už nevěstu vybranou máš.“ vysvětloval mi Emmett.

„Pojď, seznámím tě se zbytkem.“ ujal se mě Carlisle.

Toho večera jsem poznal celou rodinu, byly to příjemní upíři, tedy až na Tanyu. Ta se ode mne celý večer odmítala hnout na krok a z jejích myšlenek jsem šílel. Nakonec mě dorazila tím, jak si představila naše společné milování, v tu chvíli jsem se omluvil a šel k otci.

„Tati, jsem vyčerpaný z takového množství myšlenek. Dojdu si na lov a zabalit si věci.“ řekl jsem mu polohlasně aby to také slyšeli strýcové.

„Jen běž. Zítra něž odjedeš se za tebou ještě stavím a přinesu ti potřebné doklady.“ řekl mi a usmál se na mne. Podíval jsem se po ostatních a ti jen kývli.

Opustil jsem sál a vydal se do svého pokoje převléci se na lov. Ale z mých myšlenek mě vytrhly něčí jiné. ,Sakra kde jen může být? Tenhle mi nemůže utéct. Musí být můj, děj se co děj. Žádné jiné ho nedám.´ Tyhle myšlenky jsem okamžitě poznal. Nechápu tu holku, vždyť jsem následník trůnu. To se mě nebojí, za takovéhle chování by se jí klidně mohlo něco stát. Je to sebevražedný cvok. Rychle jsem zapadl do svého pokoje, protože její kroky byli slyšet čím dál tím blíž.

Ještě jsem poslouchal za dveřmi hodnou chvíli, abych si byl stoprocentně jist, že odešla. Naštěstí to vzdala. Docela jsem si oddychl. Tuhle holku nesnesu.

Převlékl jsem se do volných khaki kalhot a černého trička. Sice jsem byl na lovu včera, ale po dnešním odhánění Tanyi jsem tak nějak vyšťavený. Doufám, že tu holku dlouhou dobu neuvidím. Budu se muset naučit ji ignorovat, jinak to nepřežiju.

V lesích jsem si chytil srnku a pumu, když jsem po sobě uklízel, zaslechl jsem nějaký pohyb za sebou. Rychle jsem se otočil.

,Klídek to jsem jenom já, Emmett. Byl jsem na medvídkách, abych přežil zítřejší let.´ vyšel ze stínů stromů. Strašně se mi ulevilo, že to není Tanya.

„Vypadáš nějak vyděšeně.“ divil se Emmett

„A ty bys nebyl. Vždyť jsem celý večer odháněl Tanyu, pořád se na mě věšela.“ při té vzpomínce jsem se oklepal.

„No jo, ona už je prostě taková. Neboj, ona ti dá za chvilku pokoj. Na mě to taky zkoušela.“ zubil se. Posadili jsme se spolu na kraj lesa a pozorovali Volterru.

„Tím si nejsem tak jist. Je odhodlaná mě dostat. Slyšel jsem její myšlenky.“ to ho zaujalo.

„Tak povídej.“ s napnutě mě pozoroval. Poraženecky jsem si oddechl a Emm se zazubil. Pověděl jsem mu všechno. Nakonec uznal, že to asi tak jednoduché nebude.

Nakonec jsme se vydali zpět a já šel balit.

Brzy ráno přišel do pokoje otec. Já měl vše zabalené a pozoroval Volterský park z okna.

„Nebude se ti po tomhle stýskat?“ zeptal se mě s nadějí v hlase.

„Bude, ale víš moc dobře, že to tady už nevydržím. Slibuju, že ti budu pravidelně volat.“

„Já tě plně chápu. Přinesl jsem ti ty doklady.“ podával mi je.

„Děkuji.“ podíval jsem se na něj a slabě se usmál.

„Tak už běž. Čekají na tebe.“ řekl a vzal mi nějaké věci. Ve vstupním sále na mě čekal Emm, Carlisle a Caio. Loučil jsem se s otcem a strýčkem, když se Volterrou rozlehl mohutný dětský pláč. Zkameněl jsem v otcově obětí. Odtáhl se ode mě.

„To bude v pořádku, uvidíš.“ smutně se na mě podíval.

„Nechceš se přece jenom na ní jít podívat?“ zeptal se opatrně Carlisle.

„Ne. Nechci jí vidět. Doufám, že ji neuvidím hodně dlouhou dobu.“ podíval jsem se na něj a v očích se mi odrážela bolest, kterou ten pláč vyvolal. Soucitně mi dal ruku na rameno.

„Tak pojď.“ řekl a já šel za ním.

Cestou z Voltery na letiště jsem byl mimo. Probral jsem se, až když jsme stáli před terminálem v Chicagu. Udiveně jsem zůstal stát. Tolik lidí, nádherný vzduch, všechno je jiné.

„Tak co líbí?“ ptal se Carlisle.

„Jo. A moc.“ odpověděl jsem. Šli jsme si koupit auta, naskládali do nich naše kufry a vydali se k mému novému domovu.

V mysli jsem blahem a radostí křičel: VÍTEJ, NOVÝ ŽIVOTE.